Rozhovor s Gizmanií - největšími staviteli custom koloběžek

03.01.2014 20:40

Jedu do pražských Holešovic a v kapse pár otázek pro Pavla Rypáčka, jednoho z majitelů firmy a značky Gizmania, firmy zaměřenou na prodej, distribuce a výroba freestyle koloběžek. Do dnešního dne jsem měl možnost s ním mluvit jednou a to ještě po telefonu. Nebyl to zrovna příjemný hovor. Volal jsem mu někdy v létě. Do Prahy přijela finská firma představit své novinky. Představovačka se měla uskutečnit právě v pražské Gizmanii. Přišlo nám slušné nejdřív Pavlovi Rypáčkovi zavolat a naši návštěvu dopředu domluvit. První kontakt však nebyl ideální. Na naši otázku, zda se můžeme pobavit o plánované akci, nám přišla okamžitá a strohá odpověď: „Ne, syn slaví narozeniny.“, konec. Nic moc. A teď sedím v autě a čekám, jak bude probíhat stroze domluvený rozhovor. Potkávám se s ním přímo v obchodě. Odcházíme do kanceláře, kde za počítačem sedí druhý z majitelů firmy Jakub Volf. Nabídku kávy jsem s díky odmítl. A jak dopadlo setkání?

Co bylo před Gyzmanií?

Pavel: Pracoval jsem v konzultační sféře. Poradenské služby.

A první impuls založit firmu Gizmania?

Pavel: Jedna z firem, kterou jsem měl ve svém zákaznickém seznamu, se zabývala volnočasovými a teambuildingovými aktivitami. Přes tuto firmu jsem se seznámil s Kubou, který v té době závodně jezdil na freestylové koloběžce. Začátky mi nějak splývají, ale zhruba na jaře 2009 jsme zkusili nabídnout na trh hračky v podobě waveboardů, skákacích tyčí a mimo jiné i skate a freestylové koloběžky. Protože prodej koloběžek jasně dominoval, zůstali jsme u nich. Ten zlom nastal ani ne po roce. V roce 2010 jsme se už plně věnovali jen koloběžkám.

Kuba: Ten začátek si taky zcela nevybavuji. Začali jsme v garáži rodičů mé přítelkyně.

Pavel: Poptávka tehdy stonásobně převyšovala nabídku. Jezdili k nám bohatí tatínkové v Bentleyi, a my před nimi v té garáži dávali dohromady koloběžky pro jejich děti.

Kuba: Navíc ani webové stránky taky nestály za nic.

Proč Gizmania?

Pavel: Od anglického slova „gizmo“. Čeština nemá k tomuto výrazu správný překlad, ale blízkým ekvivalentem by v češtině mohlo být slovo „věcička“. Jak jsem už říkal. Na začátku byl plán prodávat sportovní hračky pro volný čas, volnočasové věcičky. Upravili jsme proto „gizmo“ na „gizmania“. To se nám líbilo.

Dovedu si představit, že jste jezdili nebo ještě jezdíte na koloběžkách nebo na skateboardech?

Pavel: Já rozhodně ne. Nikdy jsem něco podobného nedělal. Dostal jsem se ke koloběžkám právě přes Kubu.

Říkal jsem si, že obchody vašeho stylu mají právě bývalí jezdci.

Pavel: Skate jezdec není zárukou dobrého obchodníka. Obchodovat a sportovat jsou dvě rozdílné věci.

Máte prodejnu s vlastním skateparkem, provozujete školu scooteringu, organizujete kempy, máte svůj team, vydáváte svůj měsíčník. Kde budete za 5 nebo 10 let, a kde bude firma?

Pavel: A ještě k tomu pořádáme závody. Aktivity se neustále rozrůstají. Dovedl bych si představit dělat jen distribuci. Rozvážet naše koloběžky do Německa, Rakouska, Itálie. Ostatní aktivity pak rozhodit na lidi, na které se můžeme spolehnout. Což znamená sehnat takové, kteří neuškodí značce.

Co je příčinou vašeho úspěchu a co si myslíte, že se naopak nepodařilo?

Pavel: Prodávat jen koloběžky a tím se zařadit do jedné řady k ostatním prodejcům jsme nechtěli. Líbil se nám styl Orange Country Choppers. Kdyby oni prodávali klasickou produkci Harley Davidson, budou taky jen jedním z jejich prodejců. Ale myšlenka upravovat motorky podle přání zákazníka je posun někam jinam. Nejsme jen prodejci koloběžek, ale i stavitelé. To nás posunulo na jinou úroveň, která nemá asi v Evropě srovnání. Dneska dokážeme poskládat koloběžku na přání. Od jednotlivých komponentů, až po barevné provedení. Dodací lhůta podle náročnosti je něco okolo dvou týdnu.

To musí být dost náročné. Třeba jen objem skladových zásob.

Pavel: Skladem máme něco kolem 25.000 položek. Nechali jsme si spočítat počet možných kombinací a vyšlo nám, že dokážeme nabídnout přes 1,6 triliard variant custom koloběžek. Něco dokážeme dělat u nás, na některé věci už máme osvědčené lidi, kteří umí např. barvu. Toto u nás ani nikdo v Evropě v tak velkém měřítku nenabízí.

No a co se nepovedlo?

Pavel: Na nic významného si nevzpomínám.

Nejste jenom prodejci, ale máte i svou vlastní produkci.

Pavel: Máme dvě značky Kubars a Zcoot. Kubars děláme kompletně u nás, Zcoot zas v Číně.

Je asi jasné proč Čína. Proč neděláte obě značky přes Čínu?

Pavel: Jejich mentalita je úplně jiná než naše. Výrobní náklady jsou taky úplně někde jinde. Nedělá jim problém vyrobit cokoliv a prodat to za zlomkovou cenu. Na mail mi přijde fotka novinky z USA s dotazem „Ty, Pavel. Mám tady něco, co by se Ti mohlo líbit. Když mi řekneš, že chceš 100 kusů, dám Ti je za cenu …“. A ta cena je opravdu zlomková oproti té, kterou vidíš na stránkách oficiálního výrobce. Ani jim nedělá problém, že na té poslané fotce je ještě uvedena značka pravého výrobce.

Rozumím. Nikdo si nedělá iluze, jak to funguje. Pochopil jsem, že značka Kubars je pro vás něco jiného.

Pavel: Kubars je značkou pojmenovanou tady po Kubovi. U těchto koloběžek si chceme držet vysokou kvalitu. Oproti lidem z Číny máme trochu jinou představu k pojmu „kvalita“.

Kuba: U koloběžek Kubars nabízíme doživotní záruku. Byli jsme první, co doživotní záruku ke koloběžkám nabídli, a možná jsme stále jediní. Je sice fakt, že to jsou drahé koloběžky, ale ty, které jsme prodali, funguji bez problémů do teď.

Pavel: Stojíme si za tím, aby koloběžky „Made in Prag“ byly kvalitní.

Při podnikání občas člověka napadnou myšlenky celé to snažení zabalit a dělat něco jiného. Jaká byla asi ta největší krize a co Tě z ní dostalo?

Pavel: Ne. Nikdy se mi nestalo, že bych měl pocit zabalit to. Stres máme každý den, ale ten k aktivitám, které máme, patří. Je to asi zkušenostmi. Vždycky jsem pracoval ve velkém stresu. Např. když jsem pracoval pod Singerem, který je teď guvernérem České národní banky. To byl opravdu stres. Kdo přežil Singera, přežije všechno. Takže na otázku říkám ne.

Co byste dělali, kdybyste nedělali koloběžky?

Pavel: Asi to co před tím, tzn. poradenskou činnost anebo prodával něco jiného.

Kuba: Já bych asi dřív dokončil školu. Možná bych ještě dál studoval. Teď se chystám na zkoušky.

Pavel: Je to inženýr architekt.

Vzpomínám si, že pro mě jako kluka byl největší trest dostat zaracha a nejít ven. Počítám, že u vás to nebylo jiné?

Pavel: To bylo za nás.

Protože jste v kontaktu s mladými, určitě vidíte ten rozdíl mezi tím, co bylo a co je teď.

Pavel: Kluci a holky, co k nám chodí pod střechu jezdit, mají v jedné ruce koloběžku a druhé mobil nebo něco podobného.

Za nás mobily nebyly. Myslíte si, že koloběžky, které stavíte a prodáváte, dokáží dnešní děti a náctileté urvat z domu od počítače.

Pavel: Každopádně počet dětí, co k nám chodí, pořád roste. Přes víkend je u nás plno. Navíc věková hranice se neustále snižuje. Když jsme začínali, chodili k nám 15ti, 16ti letí. Dnes to jsou děti okolo 9ti let.

Kuba: Ty mají ještě klouby z gumy. V 18ti už si pro tento sport starej.

Tvůj názor na poměr mezi počtem dětí, které jezdí skate, k počtu vytvořeného prostoru pro tyto aktivity.

Pavel: Špatný. Co se týká krytých parků, tak v Praze jsme jenom my, což je hrozně málo. Spočítali jsme si kolik dní v roce je tady u nás bez deště nebo sněhu. Není to ani třetina roku. A pokud chce někdo jezdit, krytý park je nutností.

Přístup zastupitelů, obcí nebo podnikatelské sféry?

Pavel: Nikdo se do budování parků nějak necpe. Není to činnost, která vydělá peníze, spíš naopak. Ani nám ten krytý park nevydělává. Do spousty městských skateparků se dostaneš zadarmo nebo za nějaký drobný poplatek, což samozřejmě nestačí ani na údržbu. Aby to alespoň trochu fungovalo, je potřeba kolem nabídnout spoustu akcí, závodů a doprovodného programů. Např. v Pardubicích to dobře funguje. Park tam je v pronájmu. Pořádají tam pro děti různé kempy, závody, má tam i prodejnu, kde koupíš naše koloběžky. Nebo např. Stráž pod Ralskem. Napadlo by člověka, že ve Stráži najdeš ještě větší krytý park, než máme my?

Kuba: A to tam ještě mají postavený krytý dirt pro BMX, což je na naše poměry něco výjimečného.

Pavel: Hromada lidí si raději jede zajezdit tam, než aby se mačkala u nás. Je to ale o přístupu. Spousta venkovních parků je u nás nefunkčních. Najdeš tam rozbité rampy. Nikdo se o to nestará. Ale třeba ve zmíněných Pardubicích nebo ve Stráži to mají na starost lidi, kteří rampu opraví ještě dřív, než si nějaké chyby všimnou ti, kteří po ní jezdí. Pokud tomu člověk dá čas a ještě něco navíc, pak to může fungovat. Dám ještě pro srovnání Rakousko. Třeba ve Vídni je park hrozný, přejedeš ale do Linze a nestačíš se divit. Takový park se jen tak nevidí. Je tam vidět, že město má zájem.

Já mám pocit, že spousta obcí, firem, si v dnešní době dokáže sáhnout na nějakou tu dotaci, peníze prostaví a po určité době, kdy musí zajistit udržitelnost, aby mu nevzali dotaci, prostavěné prodá a peníze má v kapse.

Pavel: Pak tam chybí to nadšení, které je vidět právě u lidí v Pardubicích, Stráži nebo třeba v Nehvizdech, tady nedaleko od Prahy.

Sami tedy neplánujete vybudovat svůj vlastní park „Gizmania“?

Pavel: Ten už přece máme. Ale je pravda, že myšlenka postavit něco nového nás neláká.

Jak si myslíte, že vás berou mladí? Jako šéfy, ikony, kámoše?

Pavel: Když je v krámě nebo v parku potkávám, tak možná ví, kdo jsem, ale nějak to neřeší.

Takže žádný podpisy?

Pavel: Kluci, co pro nás jezdí, jsou pro ně tou ikonou. Tak tam nějaký ty podpisy proběhnou. Ale u mě to neplatí.

Kuba: U mě ještě občas taky, ale je to tím, že jsem oproti Pavlovi jezdil.

Pavel: Něco jiného jsou veletrhy. Gizmania je poměrně známá. Tam už se o nás ví. Tam je ten zájem znát.

Dovedeš si Ty představit, na co budeš vzpomínat, až budeš jednou jako starý pán sedět s hůlkou v ruce v parku na lavičce?

Pavel: Jestli myslíš to, co teď dělám, tak to rozhodně ne. Je to práce a nemyslím si, že zrovna na práci budu vzpomínat.

U mě je to tak, že si určitě vzpomenu na přechod hor, nebo když jsem se pokoušel lítat s padákem.

Pavel: Jasně. To jsou přímo zážitky. Ty máme s tím, co teď děláme taky. Nebudu ale přece vzpomínat na to jak jsem pracoval.

Jinak. Za krátkou dobu se vám podařilo udělat si místo na trhu a hlavně vybudovat značku známou po celém světě. To se nikomu jen tak nepodaří.

Pavel: To je pravda. Ale kdyby zítra Gizmania skončila, začal bych dělat něco jiného.

Kuba: Teď to vypadá, jako by Ti bylo jedno, co děláš.

Pavel: To zas tak úplně ne. Baví mě, co teď děláme, ale pokud by byl zítra s Gizmanií konec, zkusil bych něco jiného.

Pánové, děkuji za váš čas. Ať se vám daří.

Majitelé: Pavel Rypáček, Jakub Volf
Sídlo: Gizmania s.r.o., Bubenská 1536/43, Praha 7, 170 00, www.gizmania.cz
Aktivity: prodej, distribuce a výroba freestyle koloběžek, atd.
Počet zaměstnanců: 7
Počet prodaných koloběžek za rok: jednotky tisíc/rok
Rok založení: 2009

Foto, video, Gizmania

Zpět